OBECNÉ ATRIBUTY OPTIMÁLNÍ BAREFOOT OBUVI

Barefoot obouvání zažívá v dnešní době velký rozmach. Ovšem ne vše, co má nálepku barefoot ideálně kopíruje původní myšlenku tohoto konceptu. Jak se v nabídce barefoot obuvi vyznat a na co si dát pozor? Jak poznat, že bota opravdu sedí a noze vyhovuje? 

JAK VYPADÁ OPTIMÁLNÍ BAREFOOT BOTA? 

Optimální barefoot bota kopíruje tvar nohy a dává ji prostor pro přirozenou práci. Jinými slovy tato obuv neomezuje nohu v žádném z jejích přirozených pohybů. Každý z nás má jiný tvar chodidla, proto se i tvary barefoot bot liší a každý model zpravidla sedí někomu jinému. Tvar boty je individuálním atributem barefoot obuvi, všechna ostatní specifika jsou pro všechny boty, modely a značky bez rozdílu stejná. Ne vždy jsou totiž všechna specifika u každého barefootového modelu přítomna. Pro lepší orientaci na trhu jsou v tomto článku shrnuta všechna obecná specifika barefoot bot i s vysvětlením jejich účelu. 

SPECIÁLNÍ PODRÁŽKA 

Barefootové boty mají speciální tenkou a ohebnou podrážku. Tenká podrážka zajišťuje kvalitní vnímání terénu a dostatečný přísun informací z chodidla do mozku. Na základě těchto informací, může mozek skrze svaly realizovat reakce těla, které nám zajištují optimální stabilitu. Tyto reakce je možné plně využít díky ohebnosti podrážky, která dovolí chodidlu svobodně reagovat. Tlustá podrážka neumožní noze získávat důležité informace o okolním terénu a tuhá podrážka nedovolí dostatečně realizovat reakce těla. Dospělý člověk je často již adaptován a vystačí si s omezenou paletou vjemů z chodidla i zúženými možnostmi reakcí. To ovšem neznamená, že je to pro tělo a jeho zdravé fungování to nejlepší možné. I potíže s koleny, kyčlemi, bederní a krční páteří, bolestmi hlavy mohou pramenit z neideálního stereotypu chůze. Skvěle nám odhalují výhody přirozené bosé chůze začínající chodci. U malých dětí je i pro laika naprosto zřejmý rozdíl mezi nestabilní chůzí v pevné a těžké obuvi a o mnoho koordinovanějšími pohyby v případě chůze naboso. 

Další důležitou vlastností podrážky barefootové boty je stejná výška podrážky pod špičkou i patou. Nazývá se zero drop. Rovná podrážka umožňuje velmi dobré vnímání terénu a nevychyluje těžiště těla. Díky tomu je po celou dobu chůze těžiště ve středu a svaly přední a zadní svalové dráhy celého těla jsou v rovnováze. Naopak v případě, že má bota podpatek, přichází s posunem těžiště vpřed větší zátěž na přední část chodidla. Posun těžiště vpřed má za následek zvýraznění kyfóz a lordóz páteře [3]. Zjednodušeně se křivky páteře více prohnou v reakci na to, aby tělo vlivem posunu těžiště nepřepadlo dopředu. Stane se tak díky zvýšenému napětí zadní svalové dráhy a to je jeden z důvodů, proč z podpatků mohou bolet bedra. 

FOTO/GIF – Možnosti flexibility barefootové podrážky v různých směrech. Pro dospělého chodce jsou stěžejní zejména ohyb pro odraz (1) a spirálovité ohnutí nahoru (2) i dolů (3). © Bohempia 

STIGMA PLOCHÉ PODRÁŽKY 

Jako fyzioterapeutka se setkávám s názorem, že rovná plochá podrážka bez podpory vnitřní podélné klenby je nebezpečná. Časté jsou obavy, že taková podrážka neochrání dostatečně nohu před nárazy ani možným poraněním o ostré předměty. V případě konvenčního tvaru boty, který nerespektuje anatomické poměry konkrétního chodidla, se opravdu jedná o nebezpečný stav. V rovné botě s úzkou špičkou není možnost roztáhnout prsty a nechat chodidlo svobodně pracovat, noha proto nemůže adekvátně vnímat ani reagovat. Vtomto případě je třeba náhradní řešení vpodobě odpružení podrážky či podpory vnitřní podélné klenby tvarovanou vložkou. 

Skutečnost, že se jedná o neideální řešení, naznačuje fakt, že příliš dokonalé tlumení boty v podstatě tlumí i vnímání intenzity dopadu. To má za následek tvrdší dopad nohy na podložku a větší přetížení našich kloubů, šlach i svalů [2]. Rovněž podkládání vnitřní podélné klenby tvarovanou stélkou nebo vložkou slouží ku prospěchu pouze v 15 procentech případů, kdy se jedná o strukturální plochou nohu (viz předchozí článek Koncept barefoot obouvání). Ve zbylých 85 procentech nemá nošení vložek žádnou jasnou lékařskou indikaci [1]. Dříve byla pasivní terapie pomocí vložek jediný možným „řešením“. Dnes už však máme možností daleko více – od aktivní práce a stimulace chodidel, přes kineziotaping a proprioceptivní stélky, až po vhodnou obuv. 

V případě barefootové boty má chodidlo zajištěny všechny podmínky, aby se o sebe mohlo samo postarat. Pokud je noha zvyklá pracovat, nemá s přirozenou aktivitou problém a nepotřebuje žádnou externí dopomoc. To ovšem neplatí, jedná-li se o nohu spící (viz předchozí článek Koncept barefoot obouvání). Tzv. spící noha je izolací v konvenční botě připravena o své schopnosti, jelikož není vyžadováno jejich používání. Zjednodušeně řečeno, bota pracuje za nohu. Jakmile podepřeme oblouky kleneb nohy, odnaučujeme nohu, jak je podržet svépomocí (viz předchozí článek Koncept barefoot obouvání). Kdykoli odpruží náraz místo nohy bota, tato přirozená funkce nohy se upozaďuje. Jediným řešením pro takovouto spící nohu je opatrné opětovné probouzení, vhodná obuv a motivace nohy k samostatné práci. Podpora pasivity v konvenční botě podložená domněnkou, že stav je již neměnný, nevede k ničemu jinému než k větší pasivitě a kumulaci obtíží. Optimální je konzultovat funkční stav svých nohou s kvalifikovaným odborníkem, který následně doporučí jakými kroky a v jaké intenzitě začít nohu probouzet. 

Tenké barefootové podrážky jsou velice odolné, často vyrobené z pevnějšího materiálu než podrážky konvenčních bot. Je tomu tak zejména z toho důvodu, aby se barefootová bota neprošlapala za jednu sezónu (zde hrají roli i další faktory, jako je terén, objem chůze a váha těla). Není tedy důvod k obavám z většího nebezpečí poranění nohy. Noha, která má možnost cítit okolní terén, zareaguje na nebezpečí daleko dříve, než je tomu u nohy izolované tlustou podrážkou. V botě s výraznou tloušťkou podrážky dochází k prokazatelně k častějším podvrtnutím kotníků [1, 3]. Méně citlivá noha si sice může ublížit dlouhodobou nešetrnou chůzí v barefoot botě, ale rozhodně se o nešetrnosti chůze dozvíme skrze tělo daleko dříve než v botě konvenční. Je pravda, že spící noha reaguje pomaleji na nebezpečí ostrého předmětu. V tomto případě podrážka barefootové boty chrání chodidlo o něco více než je tomu u bosé chůze a zároveň nohu motivuje k samostatnému vnímání a reakcím. 

PODIVNÁ ŠPIČKA A NEUVĚŘITELNÁ LEHKOST 

Při pohledu na barefoot boty často jako první upoutá pozornost široká a nezvednutá špička, která evokuje vzhled klaunských bot. Tvary špiček se u různých modelů liší ve vztahu k tomu, na jaký tvar nohy jsou koncipovány. Vhodně zvolený tvar špičky boty zajišťuje důležité podmínky pro přirozenou chůzi. Široká špička dovolí noze rozvinout se do plného potenciálu, aby byla schopna vykonávat všechny funkce [4]. Jedná se zejména o tlumení nárazů v případě doskoků. Při chůzi z kopce pak o efektivní brždění. Vytvoření vějíře z prstů během chůze z kopce šetří sílu velkých svalů dolních končetin a předchází úponovým bolestem v okolí kolenního kloubu. 

Nezvednutá špička umožnuje využití prstů nohy pro dynamický odraz a nasměrování síly pro pohyb vpřed. Pokud je špička zvednutá vzhůru, zpravidla chybí odraz z prstů a chůze se mění v houpání. V takovém případě vychází odraz z oblasti příčné klenby pod hlavičkami metatarzálních kostí, laicky z tzv. „polštářků“ [3]. Tímto způsobem odrazu je jeden z přirozených oblouků klenby vedoucí napříč chodidlem zplošťován a ohrožen. 

Poslední úžasnou vlastností barefootových bot je lehkost, která často nové zájemce o tento způsob obouvání opravdu překvapí. Svou lehkostí bota poskytuje pocit, jako by noha kráčela (téměř) bosá. Tím je zajištěna přirozenost chůze. 

SEDÍ DOBŘE? 

Konvenční bota je tuhá, proto se musí přizpůsobit noha tvaru boty [3, 4]. Z tohoto důvodu poté vznikají nejrůznější deformity chodidel, jako jsou kladívkové prsty či vbočený palec. Naopak barefoot bota respektuje nohu a přizpůsobí se jejím tvarům. Důležitá poznámka pro dospělé barefoot začátečníky – nelekněte se nového velkorysého prostoru. Z počátku je to nezvyk, ale nohy si na tento prostor velmi rychle zvyknou a nebudou už chtít nic jiného. Při přirozené chůzi naboso či v barefoot botě se totiž noha přirozeně rozvíjí do všech směrů ve vztahu k práci chodidla i k aktuálnímu terénu. Obecně lze říci, že bota sedí na noze, když ji noha nemusí nijak přidržovat a dává jí prostor se dle potřeby rozvíjet. V ideálním případě nikde necítíme tlak ani přílišnou volnost. Přeji Vám a Vašim nohám svobodu a prostor k přirozené práci! 

© Bohempia/Mgr. Lucie Kropáčková, fyzioterapeutka a instruktorka jógy, CZP Camino 

Vyloučení odpovědnosti autorů: Přesto, že všechny zde uváděné informace jsou předkládány s ohledem na maximální přesnost a faktickou správnost v souladu s nejaktuálnějšími vědeckými poznatky, nelze převzít záruku za všechny zde uvedené údaje, jelikož postupem času některé informace zastarávají a mohou se stát nepřesnými. Články a videa mají informativní charakter a nelze je považovat za náhradu lékařského či fyzioterapeutického vyšetření a léčby. Autoři textů a videí nenesou a nemohou nést zodpovědnost za případnou škodu, která vznikla v souvislosti s užitím předkládaných informací. V případě pochybností konzultujte svůj zdravotní stav, záměr a postup s vaším fyzioterapeutem či lékařem. 

REFERENČNÍ SEZNAM: 

1 - LARSEN CH., MIESCHER B., WICKOHALTER G. Zdravé nohy pro vaše dítě. Poznání, 2008. 

2 - LARSEN CH. Zdravá chůze po celý život. Poznání, 2005. 

3 - HOWELL D. Naboso - 50 důvodů, proč zout boty. Mladá fronta, 2012. 

4 - SAXBY L., WILKONSON M. Foot Function, Exercisen Related Pain and the Influence of Foorwear, Joe Nimble e-book, 2018.