JAK ZVLÁDNOUT PŘECHOD Z KLASICKÝCH BOT NA BAREFOOT OBUV

Přechod na barefoot obuv v dospělosti je proces, který není samozřejmý. Opatrným postupným zatěžováním s respektem k vlastnímu tělu a jeho signálům jím však lze projít bez újmy. Jak konkrétně postupovat a na co si dát pozor, abychom tělu neudělali medvědí službu? Jak číst signály našeho těla, poznat ty závažné a reagovat na ně? 

PŘIROZENÉ, ALE UŽ DÁVNO NE ZAŽITÉ 

Rodíme se s potenciálem velkého množství schopností, které je možné rozvíjet. Pokud ovšem určitou schopnost nepoužíváme, je postupně upozaděna [2]. Tělo ji nezapomene úplně, čím méně s ní však pracovalo v dětství, tím méně je tato schopnost vybroušená a tím skrovnější možnosti nabízí. Ráda v souvislosti s nohou uvádím přirovnání Bc. Clary Lewitové, že mít neaktivní nohu dlouho zavřenou v pevné botě, je jako mít ruce zabalené dlouhou dobu v palčácích. Poté, co palčáky sundáme, musí naše ruce postupně znovu přivyknout vjemům, které v palčácích nebylo možné cítit. 

Lze si to představit i u jiných smyslů. Například když budeme mít dlouho zavázané oči nebo špunty v uších. Poté, co oči odkryjeme a špunty vyndáme, budou zrak i sluch určitou chvíli více zbystřené. Světlo i zvuky se budou zdát ostré. To, co by nám za běžných podmínek připadalo jako norma, bude nyní o mnoho výraznější [1]. Vnímání skrz kůži, velmi jednoduše hmat, funguje stejně. Tedy i v případě, že vyzujeme nohy z konvenčních bot s tlustou podrážkou. Pro spoustu z nich to bude po tak dlouhé době šok. Pokud s tím ovšem počítáme, nohy svědomitě připravíme, i touto fází lze projít poměrně hladce. 

HLAVNĚ NEPŘEPÁLIT ZAČÁTEK 

Základním předpokladem pro úspěšnou bosou chůzi je probuzení spící nohy. Jako je před sportovním výkonem potřeba zahřát tělo, stejně tak je před prací nohy nutné probuzení svalů a receptorů v chodidlech. K tomu nám může posloužit prohmatání chodidla nebo třeba poválení nohy po míčku s bodlinkami. Dalších možností je celá řada. Princip se však ve všech případech skrývá v dodání extra vjemů, které se chodidlům běžně nedostává. Pokud bychom vyrazili rovnou naboso po spících nohou, jejich reakce by byly neadekvátní a nohy by byly ohroženy zraněním či přetížením. 

FOTO – Možnosti stimulace a probouzení spící nohy míčkem s bodlinkami (1) nebo prohmatáním (2) jako příprava na zatížení a práci chodidla během chůze. © CZP Camino, L. Kropáčková 

Zásadní je postupné zvyšování zátěže dle zpětné vazby z těla. Startovní čára se bude individuálně lišit, podle míry aktivity každého z nás. Obecně lze však říci, že začáteční objem chůze v barefoot botách by měl být menší než běžný objem chůze. Pokud tělo reaguje příznivě, nebolí záda, kolena, paty ani chodidla, poté lze postupně zátěž zvyšovat [1]. Vždy když navýšíme zátěž, je dobré jeden až dva dny poté registrovat, co na to tělo říká a zda je pro ně zátěž v pořádku. Subjektivně budou chodidla bez bolesti a únavy. Pokud se daří dávkovat zátěž, zvyšujeme ji postupně dál, pokud ne, vrátíme se o krok zpět. Ve všech těchto fázích střídáme barefootové boty s konfekčními a pouze měníme poměr, kdy obouváme jaké. 

Pro míru zátěže je důležitá také rozvaha, v jakých podmínkách barefoot chůzi trénujeme. Pokud se bude jednat o chůzi v mírném terénu (např. na lesní cestě), kde noha dostává bohaté množství podnětů, pravděpodobně zvládne zatížení o trochu více. Naopak ve městě, povrchu chudším o vjemy a těžším na odpružení, bude bosá chůze pro nohu náročnější. Stejně tak tomu bude i v náročném horském nebo jiném přírodním terénu, kde jsou daleko větší nároky na stabilitu [1]. Specifikem chůze naboso i v barefoot obuvi je nutnost soustředěné a vědomé chůze. V barefoot botách se, stejně jako naboso, spěchat v začátcích dost dobře nedá. Platí, že ve městě tuto skutečnost pocítíte daleko dříve než na lesní cestě. Závěrem tohoto odstavce upozorňuji, že po celou dobu je zmiňovaná chůze, tedy dynamický proces. Jakákoli statická zátěž je pro celé tělo včetně nohy evolučně nepřirozená. Stoj na místě je pro naše chodidla opravdu náročnou situací a barefootoví začátečníci by se mu měli vystavovat co nejméně. 

DŮLEŽITÉ SIGNÁLY TĚLA 

Bosá chůze je pro nohu v začátcích vždy posilovna. Stejně jako u jiných svalů, i v případě svalů chodidla se může stát, že budou nešetrným (a často i nevědomím) nadbytečným zatížením přetíženy. Vnímavější jedinci cítí velmi brzy určité nepohodlí, lehký tah nebo únavu. Spousta barefoot začátečníků si ovšem kvůli omezenému vnímání všimne až bolesti. Bolest je způsob komunikace našeho těla s námi. Zatímco nepohodlí či únava jsou lehkým zašeptáním těla, že něco není v optimu, bolest je křikem. Přesto pokud tělo už „křičí“, není to důvod k obavám a panice. Je to „pouze“ výrazná informace o stavu těla a důležité jsou v této situaci adekvátní reakce, sebereflexe a opatření, aby se to v budoucnu neopakovalo. 

KDYŽ SE TO NA ZAČÁTKU NEPOVEDE 

Pokud se přes všechnu snahu chodidlo přeci jen přetíží, nejlepším lékem je odpočinek a dočasné snížení zátěže. Není tím myšlen úplný klid na lůžku, ale omezení procházek a dalších forem zátěže, bez kterých se chvíli objedeme. Potřeba pohybu bude i tak přítomna stále v rámci zajištění základních životních potřeb. Pokud snížení zátěže nohu od bolesti neodlehčí dostatečně, volíme na dobu nezbytně nutnou dočasnou podporu nohy. Formou kvalitní vložky nebo běžné obuvi, je třeba nohu podepřít a chvíli nechat odpočívat, aby měla možnost zotavit se. Z pohledu odborníka doporučuji kvalitní senzomotorické stélky na míru [3]. K původní konfekční obuvi se vracíme pouze tehdy, pokud problémy nezhoršuje. Tato skutečnost by pravděpodobně nastala v případě extra široké nohy nebo extrémně nevyhovující velikosti konvenční obuvi. 

Zásadní je ve chvíli přetížení i zpětné zhodnocení přiměřenosti zátěže, vhodnosti zvolené barefootové obuvi vzhledem k terénu a činnosti a v neposlední řadě i konkrétní tělesné konstituci. Noha je konstruována úměrně tělu a tělo je koncipováno na určitou optimální váhu. Jakákoli výchylka z optima pak situaci noze ztěžuje. Pozor tedy například v době těhotenství, kdy je na místě vysoká míra obezřetnosti a opravdu postupný pozvolný proces zatěžování chodidla bosou chůzí, pokud s ní v tomto období začínáme. 

PÁR DOBRÝCH RAD NA ZÁVĚR 

Zvykejte své nohy v barefoot botách postupně, srozmyslem a respektem kvlastnímu tělu. Naslouchejte signálům, které z těla přichází, nespěchejte a dejte všemu svůj čas. Čím více trpělivosti do procesu vložíte, tím méně komplikací hrozí. Pokud si nejste čímkoli jisti, konzultujte s povolaným odborníkem. Je pravda, že učit se něco v dospělosti je náročnější, nicméně ne nemožné. Přeji Vám bohaté zážitky a radost z bosé chůze! 

© Bohempia/Mgr. Lucie Kropáčková, fyzioterapeutka a instruktorka jógy, CZP Camino 

Vyloučení odpovědnosti autorů: Přesto, že všechny zde uváděné informace jsou předkládány s ohledem na maximální přesnost a faktickou správnost v souladu s nejaktuálnějšími vědeckými poznatky, nelze převzít záruku za všechny zde uvedené údaje, jelikož postupem času některé informace zastarávají a mohou se stát nepřesnými. Články a videa mají informativní charakter a nelze je považovat za náhradu lékařského či fyzioterapeutického vyšetření a léčby. Autoři textů a videí nenesou a nemohou nést zodpovědnost za případnou škodu, která vznikla v souvislosti s užitím předkládaných informací. V případě pochybností konzultujte svůj zdravotní stav, záměr a postup s vaším fyzioterapeutem či lékařem. 

REFERENČNÍ SEZNAM: 

1 - HOWELL D. Naboso - 50 důvodů, proč zout boty. Mladá fronta, 2012. 

2 - LARSEN CH. Zdravá chůze po celý život. Poznání, 2005. 

3 - LARSEN CH., MIESCHER B., WICKOHALTER G. Zdravé nohy pro vaše dítě. Poznání, 2008.