Co je to barefoot?

Noha, jedinečný nástroj k pohybu po dvou končetinách, který má k dispozici pouze člověk. Proč stojí nyní chodidla v popředí zájmu a o způsoby zdravého obouvání se zajímá čím dál více lidí? Co je pro naše nohy opravdu zdravé a jak porozumět a vyhovět jejich potřebám? 

PŘIROZENÉ, ALE NE BĚŽNÉ 

Naprostá většina z nás se narodí se zdravýma nohama, vrozené vady chodidla se objevují jen ve 3 procentech případů (3). Studie však ukazují, že do školy jde již třetina prvňáčků (4, 5) s nějakou získanou vadou noh. Pokud zůstaneme u dat studií z českých škol, na druhém stupni ZŠ je to už téměř polovina dětí (3, 6). Výsledky studií dávají jasně najevo, že během prvních roků života děláme něco, co našich nohám, resp. nohám našich dětí, nesvědčí. Jak se stane, že se objeví plochá noha, vbočený palec nebo třeba kladívkové prsty? A jaké dopady mohou mít tyto získané vady nohou na další části těla? 

Vývoj specifické lidské chůze, se začal odehrávat před 2 - 3 miliony let (1). Naši předkové se vyvíjeli celý ten dlouhý čas v pohybu, často se z různých důvodů stěhovali z místa na místo. Usadili se až s koncem poslední doby ledové, tedy před 6000 lety. Ani poté však pohyb z jejich života nezmizel. Fenomén sedavého života se objevuje až posledních 100 let, přičemž neustále graduje a stává se typickým pro současnou společnost (2). S tím, jak přirozeného pohybu v populaci ubývá, vzrůstá potřeba zajistit své „životní pohybové minimum“ co nejkvalitnější a to je důvod, proč se dnes do popředí dostává i přirozené a zdravé obouvání.

 FOTO – Zkuste si roztáhnout prsty do vějířku. Jde vám to? Ne? A co když vám řeknu, že jakékoli dítě do 6 let zvládne této výzvě bez problému vyhovět. To znamená, že jste to dříve také uměli. Nezoufejte, důkladným tréninkem se může i vaše tělo rozvzpomenout a znovu se vějíř z prstů naučit. © Laura Kovanska

MŮŽEME SI ZA TO SAMI? 

Výsledný stav našeho těla je závislý na několika faktorech. Zaprvé jsou to genetické předpoklady a vrozené anatomické poměry. Ty se na konečném stavu našeho těla podílí zhruba jednou třetinou (2). Zbylými dvěma třetinami, tedy významněji, se na výsledném stavu těla podílí vliv prostředí a okolních podmínek. Vše, co děláme, jak se pohybujeme a chováme, se poté zpětně znovu odráží na našem těle ve formě strukturálních změn. Krásný příklad můžeme vidět právě na noze, kdy vlivem stísněného prostoru a odstřižení nohy od vnímání okolního terénu tuhou neprostornou botou, nejprve funkce nohy „usínají“ a s postupem času mohou až vymizet. Na celý tento proces reaguje chodidlo změnou své struktury, což se projeví zejména na jeho tvaru a funkci. 

FOTO- – Tvar nohy ve tvaru boty (tzv. shoe-shaped foot) zdeformovanou dlouhodobým nošením konvenční boty nerespektující tvar chodidla. © Laura Kovanska

JAKO NABOSO ALE V BOTĚ 

Oproti jiným částem těla obsahuje chodidlo obrovské množství receptorů a zprostředkovává tak kontakt těla s okolním terénem. Skrz chodidlo tedy cítíme a získáváme informace, na jejichž základě pak může reagovat mozek, který řídí naše tělo, pohyby a reakce. Noha se tedy významně podílí na držení těla a chůzi. Systém příčných a podélných kleneb zastává funkci tlumení nárazů a síť receptorů se podílí na samotném řízení pohybu. 

Podobně jako v chůzi naboso, kdy noha dostává prostor pro uplatnění všech svých funkcí, je tomu tak i v případě barefootové obuvi. Vhodná obuv nebrání noze přirozeně pracovat, ani nezastává její funkce. Téměř vše, co noha potřebuje ke své práci má již v „základní výbavě“. Bota by měla nohu pouze chránit před nadměrným teplem či chladem (2, 5). Výhodou barefootových bot je navíc i to, že chrání před možným zraněním. Bdělá noha, která je neustále motivována využívat své přirozené funkce, tuto formu ochrany nepotřebuje. Receptory v chodidle včas skrz nervovou soustavu mozek upozorní, že se blíží nebezpečí a tělo je schopno na tento signál velice rychle zareagovat. Jinak je tomu v případě, kdy nohu po delším neaktivním čase v konvenční botě znovu probouzíme a motivujeme k samostatné práci. V této situaci je barefootová obuv výhodnější než chůze naboso, neboť riziko zranění této méně vnímavé nohy je v barefootové botě nižší. 

JE MOŽNÉ ZNOVU PROBUDIT SVOJE NOHY A VRÁTIT JIM JEJICH SAMOSTATNOST? 

Všechny získané vady nohy nám naznačují, že funkce chodidla jsou oslabeny. Jedná se o tzv. fenomén spící nohy popisovaný Bc. Clarou Lewitovou. Při zvažování přechodu z konvenční obuvi na barefootovou proto velmi záleží na třech faktorech – o jakou vadu jde, v jakém se nachází stadiu a jaké jsou okolní individuální podmínky. Přesto, že stav a podmínky každého člověka jsou jedinečné, pokusím se nastínit základní obecné možnosti, kdy a jak barefoot boty využít k cestě za optimalizací stavu (nejen) vašich nohou. Téměř ve všech případech lze opatrným postupem s respektem k vlastnímu tělu najít cestu, jak nohám ulevit a pomoct. Je však třeba počítat, že tento proces má svůj průběh. Noha je v náročné situaci, znovu se učí, jak se o sebe postarat sama. Je třeba ji zatěžovat postupně a citlivě vnímat, jak na novou zátěž reaguje. Je to pro ni v jistém smyslu posilovna. 

PLOCHÉ NOHY – ANO NEBO NE? 

V případě podélně ploché nohy rozlišujeme ve fyzioterapii několik stupňů, přičemž až ten nejvážnější z nich znamená, že kostní oblouk na vnitřní straně chodidla spadl a je v kontaktu se zemí (tzv. strukturálně podélně plochá noha). Noha v tomto stádiu už opravdu potřebuje externí pomoc a důslednou spolupráci s odborníkem nejen v oblasti pasivní (vložky do bot atd.), ale zejména v oblasti aktivní, to znamená práce s celým tělem. Je totiž nutné naučit se způsoby, jak jinak tlumit nárazy, které by primárně měly tlumit právě klenby nohy. Ve všech ostatních stupních je plochá noha ještě v případě výrazného stimulu schopna se k aktivitě vyburcovat a klenbu vytvořit, v méně náročných situacích ovšem „spí“. V tomto případě je logickou cestou spící nohu probouzet a motivovat k samostatné práci. K tomu je třeba aktivní přístup a vhodné podmínky – zejména prostor, aby noha pracovat mohla, a poté samozřejmě i pozornost a chuť se učit něčemu (staro)novému. 

Barefootové boty zajišťují jak volný prostor, tak dostatečně dobré vnímání a v neposlední řadě nohu i chrání. Podkládání klenby v nejvyšším bodě vložkou nebo speciálně tvarovanou obuví, stejně jako u klenby mostu v architektuře, zajistí pasivitu a lenost nohy. Tato situace může postupně vést k úplnému zboření kostního oblouku a vytvoření strukturálně ploché nohy. Pokud se tedy nejedná o strukturálně plochou nohu, noha není bolestivá, ani nemá nízké svalové napětí, je barefootová obuv jasným spojencem na cestě k nápravě. Pokud si nejste jisti, v jakém stavu se vaše noha nachází, svůj stav konzultujte s kvalifikovaným odborníkem, který disponuje danou specializací a minimálně diagnostikou pomocí podoskopu. 

FOTO – Podoskopické vyšetření jasně ukáže, jakým způsobem je chodidlo v kontaktu s podložkou. Je naprosto zásadní, aby byla noha vyšetřena ve své hlavní funkci – tedy v zatížení. I noha, která se může zdát na první pohled plochá, nás na podoskopu často mile překvapí, proto nepovažuji diagnostiku pouhým pohledem jako dostačující ke stanovení diagnózy a dalšího terapeutického postupu. © CZP Camino, L. Kropáčková 

DALŠÍ NÁSTRAHY PRO NAŠE CHODIDLA 

Méně známou, ale v dnešní době možná i častější získanou vadou chodidla je získaná noha vysoká (4, 11), která vzniká v konfekční obuvi stlačením paty a špičky proti sobě (12). V důsledku této komprese se podélná klenba nohy vyklene jak na vnitřní tak na vnější straně chodidla. Toto vysoké vyklenutí zapříčiní nemožnost malých pohybů v drobných kloubech nohy a znemožní tolik potřebné odpružení. Fenomén vysoké nohy vidíme často u běžců nebo vášnivých turistů, ale určitá ztuhlost oblouků kleneb je patrná i u osob s patní ostruhou. Tyto nohy potřebují v první řadě prostor, aby se mohly vrátit do původních rozměrů. Nošením vložky a podložením klenby jim uděláme medvědí službu. V tomto kontextu bych chtěla poznamenat, že často máme pocit, že prostoru pro nohu máme v botě dost, ale je to jen zdání. Jakmile poznáme díky chůzi v barefoot botách nebo na boso, co je to opravdu prostor, už nikdy ten původní stačit nebude. 

Také naše prsty potřebují prostor, který jim běžná konvenční obuv neposkytuje díky úzké špičce. Často se v praxi setkávám s lidmi s vbočeným palcem nebo kladívkovými prsty a jejich přesvědčením, že je to dědičné, jelikož maminka a babička to měly také. Jak je zmíněno výše, dědičnost je pouze jedna třetina vlivu (2), zbytek tvoří nevhodné podmínky a naše pohybové návyky. Podmínky, které prstům nesvědčí, jsou nulový prostor ve špičce a její zvednutí. Ty vyřazují prsty z funkce a ohrožují naši příčnou klenbu. Nevhodné pohybové návyky nedědíme, ale jako děti se je naučíme nevědomky tak, že je odkoukáme od rodičů a osob okolo. Základem pro těmito neduhy zatížené nohy je dostatek prostoru ve špičce a rovná podrážka s nulovým dropem. Přičemž upozorňuji, že z mé zkušenosti funkce prstů již není pří chůzi téměř ani trochu automatická, ze začátku je proto nutné počítat s vědomou korekcí a aktivní snahou. 

U nemocí spojených s poruchami citlivosti chodidel (polyneuropatií), často se vyskytujících například u diabetiků, barefotové boty dovolují kvalitněji vnímat okolní terén a tím stimulovat nervový systém. Bohaté a různorodé množství vjemů, které nám barefootové boty umožňují vnímat, stimuluje ty části nervových drah, které jsou stále funkční, což je cílem rehabilitace osob s těmito obtížemi. Důrazně však dodávám, že v těchto případech je nutno zvážit stupeň necitlivosti nervů a pro začátek zvolit vhodný terén a střízlivé dávkování! Bezpečnost nohy je zde úkolem číslo jedna, proto je vhodné konkrétní případ konzultovat s odborníkem, který se danou problematikou zabývá. 

PROČ JSOU VNÍMAVÉ NOHY PRO NAŠE TĚLO TAK DŮLEŽITÉ? 

Adekvátní vnímání celého těla začíná vjemy znašich chodidel, které startují celý vzpřimovací mechanismus. Ten je zodpovědný za nastavení jednotlivých částí celého těla do vzájemné rovnováhy. Umožněním vnímání z chodidel dáme prostor těmto vzájemným mechanismům uplatnit se v daleko větším rozsahu, než je tomu v případě méně vnímavé nohy zavřené v konvenční botě. Tím můžeme příznivě ovlivnit bolesti chodidel, kolen, kyčlí, zad a dokonce i hlavy. 

Benefity bosé chůze pak mohou mít přesah z čistě biomechanické roviny i do dalších sfér. Přímý kontakt se Zemí je v člověku silně evolučně zakotven. Existuje několik studií (7, 8), které potvrzují, že užší propojení se Zemí (tzv. eatrhing, nebo grounding) pozitivně ovlivňuje množství fyziologických procesů v těle. Může tak pomoci v řadě civilizačních chorob jakými jsou chronický stres, vysoký krevní tlak, poruchy imunity, zánětlivé reakce a mnohé další. Věda tento fenomén vysvětluje skutečností, že konstantní negativní potenciál Země má po propojení schopnost vytvořit v lidském těle stabilní bio- elektrické prostředí. Toto stabilní prostředí má pozitivní vliv na přirozenou funkčnost všech systémů a biorytmů těla (9, 10). Přes bosé obouvání vede bezpečná cesta k samotné chůzi naboso. V případě, že se do bosé chůze zamilujete, jsou barefoot boty dobrý kompromis, jak být obutý, když je to třeba, ale netrpět a neztrácet kontakt úplně. 

Barefootová bota tedy respektuje nohu a přizpůsobí se jí. Dále dovolí našemu tělu fungovat přirozeně takovým způsobem, na který je primárně nastaveno. Prosím pamatujte však, že čím jsme starší, tím více se přirozenost z těla vlivem moderní společnosti vytrácí. Přechod na barefoot obuv v dospělosti je proces, kdy se všechny tyto automatické mechanismy znovu musí nastavit! Proto si dejte čas a prostor, vnímejte reakce svého těla na změny a reagujte na ně. Přeji Vám krásné objevování svobodné chůze! 

© Bohempia/Mgr. Lucie Kropáčková, fyzioterapeutka a instruktorka jógy, CZP Camino 

Vyloučení odpovědnosti autorů: Přesto, že všechny zde uváděné informace jsou předkládány s ohledem na maximální přesnost a faktickou správnost v souladu s nejaktuálnějšími vědeckými poznatky, nelze převzít záruku za všechny zde uvedené údaje, jelikož postupem času některé informace zastarávají a mohou se stát nepřesnými. Články a videa mají informativní charakter a nelze je považovat za náhradu lékařského či fyzioterapeutického vyšetření a léčby. Autoři textů a videí nenesou a nemohou nést zodpovědnost za případnou škodu, která vznikla v souvislosti s užitím předkládaných informací. V případě pochybností konzultujte svůj zdravotní stav, záměr a postup s vaším fyzioterapeutem či lékařem. 

REFERENČNÍ SEZNAM: 

1 - KRAČMAR, B., CHRÁSTKOVÁ M., BAČÁKOVÁ R. Fylogeneze lidské lokomoce. Karolinum, 2016. 

2 - LARSEN CH. Zdravá chůze po celý život. Poznání, 2005. 

3 - LARSEN CH., MIESCHER B., WICKOHALTER G. Zdravé nohy pro vaše dítě. Poznání, 2008. 

4 - MACHÁLKOVÁ A. Deformity předonoží a podélné nožní klenby u chlapců mladšího školního věku. Diplomová práce UPOL PřF, 2017. 

5 - BAJEROVÁ M. přednáška Problematika obouvání dětí. Jarní Fyziomeeting, Olomouc, 2016 [ústní sdělení]. 

6 - PETRÁKOVÁ M. Stav klenby nohou u žáků na základních školách ve Strážnici. Diplomová práce UPOL PdF, 2017. 

7 - CHEVALIER G. et al. Earthing: Health Implications of Reconnecting the Human Body to the Earth’s Surface Electrons. Journal of Environmental and Public Health.2012 

8 - SOKAL K., SOKAL P. Earthing the human body influences physiologic processes. Journal of Alternative and Complementary Medicine, 2011. 

9 - KAŠA R. R. Nohama na Zemi! 2016. Dostupný z: https://casopisroots.cz/nohama-na-zemi/ [článek]. 

10 - ZUCKER M., OBER C. Uzemnění - Zdraví prospěšný objev všech dob. CPress, 2016. 

11 - SAXBY L., WILKONSON M. Foot Function, Exercisen Related Pain and the Influence of Foorwear, Joe Nimble e-book, 2018. 

12 - HOWELL D. Naboso - 50 důvodů, proč zout boty. Mladá fronta, 2012.